Lenka Husáriková – Krajina v prožitcích věků

*Lenka Husáriková (*1975) je současná česká malířka, jejíž tvorba osobitým způsobem propojuje klasickou malbu s principy origami a tangramu. Tradiční motivy transformuje do kompozic, v nichž se prostor střetává s geometrickou logikou. Husáriková navazuje na rodinnou výtvarnou tradici, přesto si vybudovala zcela autentický vizuální jazyk. Její práce, úspěšně rezonující na domácí i mezinárodní scéně (např. v Madridu, Paříži či Mnichově), jsou součástí evropských soukromých sbírek. Autorka střídavě tvoří v Praze a v Horních Štěpanicích v Krkonoších Chystaná výstava v jilemnické Galerii v Kotelně (v JILMu) v roce 2026, přináší překvapivý tvůrčí “výlet”. Společně s kolegou umělcem Tomášem Pekárkem zde odkládá geometrickou abstrakci a představuje tvorbu věnovanou čistě krajinomalbě. V rozhovoru vysvětluje, jak se z malířky geometrických struktur stala uvolněnou pozorovatelkou krkonošské přírody a proč je nejlepším rozhodnutím prostě jen být sama sebou.

10. 8. 2026 9:56 | Autor Lenka Husáriková

Jak se stane, že se malířka, jejíž tvorba je v posledních letech pevně spojená s tamńgramem a origami, rozhodne uspořádat výstavu věnovanou krajinomalbě?

Ono se to může zdát jako nečekaný skok, ale pro mě je to vlastně přirozený vývoj, když trávíte tolik času v lůně krkonošské přírody, obklopeni stromy a tichem, zanechá to na vaší duši hluboké stopy, které dříve či později musí na plátno. Navíc jsem vnitřně cítila silnou potřebu se přesvědčit, jestli ještě vůbec dokážu být tím „klasickým malířem“, který se opírá o čisté řemeslo a malířskou tradici bez geometrických struktur. Zatímco u origami a tangramu je každý milimetr dopředu naplánovaný a vyžaduje to ode mě absolutní soustředění, u krajin se můžu uvolnit. Je to pro mě neskutečný psychický i tvůrčí relax – v plenéru můžu nechat ruku a štětec, aby si na plátně dělaly skoro to, co samy chtějí. Příroda je ve své podstatě tak neuvěřitelně dokonalá, že občas považuji za hřích se ji pokoušet jakkoli interpretovat či přetvářet podle vlastních pravidel.

Vystavujete v Galerii v Kotelně v Jilemnici (JILM) – tedy v kraji, který je krajinářskou tradicí doslova prosáklý. Jak moc vás při práci provokoval odkaz místních velikánů, jako jsou František Kaván nebo Otakar Nejedlý, kteří zdejší krajinu tak geniálně zachytili?

Kaván i Nejedlý jsou pro mě mistrovské osobnosti a mám k jejich tvorbě hluboký respekt. Snažit se je jakkoli napodobovat by byla cesta do slepé uličky. Odpoutala jsem se od tradičního pojetí malby krajin a rozhodla se pro mnohem volnější rukopis. Dokonce mě ten proces pohltil natolik, že jsem z malby postupně přešla i na grafiku, což mému pohledu na krkonošskou krajinu dodalo další nový rozměr.

Sama o sobě říkáte, že pro výstavu pracujete se „stylizovanou krajinomalbou“. Co přesně si pod tím má jilemnický divák představit?

Určitě u mě nečekejte tradiční akademickou malbu jako vystřiženou z Mařákovy školy. Neuvidíte detailně vykreslené stromy lístek po lístku ani realistické přepisy každého stébla trávy. Místo toho divákům nabízím zjednodušenou, stylizovanou krajinu. Zjednodušenou v tom smyslu, že jdu po její čisté formě, která si ale i přes tuto tvarovou redukci plně zachovává svou autenticitu a náladu.

Krkonošské motivy se ve vašich obrazech objevovaly už dříve (třeba pasoucí se krávy), ale často spíše jako symboly či kulisy pro jiný příběh. Je tato výstava momentem, kdy se samotná krajina poprvé stala hlavním hrdinou vašeho plátna?

Ano, už na ni prostě přišel čas.

V rozhovoru pro český rozhlas Hradec Králové před dvěma lety, jste upřímně přiznala, že sice plánujete výstavu krajinomaleb, ale „vůbec netušíte, jak tu krajinu uchopíte“. Jaký byl ten klíčový moment u stojanu, kdy jste si řekla: „Ano, přesně takhle ty naše kopce namaluji“?

Ten klíčový moment přišel, když jsem seděla venku na lavičce a jen tak hleděla do údolí. Najednou jsem to prostě věděla. Přišlo to ke mně úplně nečekaně, jako prozření, a já v tu vteřinu pochopila, že tohle je ono. Člověk má někdy tendenci věci zbytečně komplikovat, hledat složité koncepty a cesty, jak se vyjádřit. Ale ta nejlepší odpověď je nakonec vždycky ta úplně nejjednodušší – prostě být sám sebou. Netlačit na pilu, nesnažit se vejít do cizích šablon nebo očekávání, ale jednoduše přenést na plátno to co a jak to ve svém nitru cítím.

Srdečně zveme všechny čtenáře a milovníky výtvarného umění a krajinomaleb na vernisáž výstavy obrazů “Krajina v prožitcích věků” 23. 9. 2026 v 18:00 hod. do Galerie v Kotelně v Jilemnici (JILM). www.lenkahusarikova.com